Frajle – výraz pochází z německého „Fräulein“, tedy slečna, dívka, panenka.
Do češtiny pronikl hlavně přes městské a vojenské prostředí habsburské monarchie, kde označoval mladou ženu elegantního, často koketního vzezření.

V češtině se výraz zlidověl a podle kontextu může nést různé odstíny:
– laskavý („ta naše frajle z horního patra“),
– ironický („hrozná frajle, jen aby se nemusela umazat“),
– nebo i posměšný („frajle z města, co neumí zatopit v kamnech“).

Od téhož kořene vznikla i lidová slovesa „frajeřit“ (ukazovat se, dělat ramena) a „frajer“, původně ve smyslu mladík, nápadník, později sebevědomý muž, machr.
Zajímavé je, že původní německé Fräulein postupně zmizelo z běžné němčiny kvůli emancipaci žen, zatímco česká frajle zůstala dodnes živá – jen změnila tón z uctivého na hovorový a žertovný.