Každý jazyk má svou spodní vrstvu – slova, která se naučil z ulice, ze šantánu, z fabriky a z hospody.
V češtině jsou to často germanismy, které přežily díky své melodii. Zní trochu hrubě, ale přesně. A i když by dnes leckdo vytáhl slovník, aby je vyčistil, právě v nich čeština dýchá poctivě a lidsky.
Kumšt a machr
Kumšt – z něm. Kunst = umění, dovednost. „Mít kumšt“ znamená zvládat řemeslo s elegancí.
Machr – z něm. Macher = ten, kdo dělá. V češtině to nabylo lesku i ironie: „Velkej machr“ = borec i frajer.
Floutek – z něm. Flott = čilý, živý; z původního lichotného tónu se stala výtka: lehkomyslný hejsek.
Sígr – z něm. Siegfried zkráceně, původně přezdívka vojáčka; dnes prostě uličník.
Lump – z něm. Lump = ničema, darebák, člověk, který to umí po svém.
Od knajpy po kancelář
Špígl-nýgl – z něm. Spiegel-nagelneu = čistý jako zrcadlo, úplně nový.
Holport – z něm. Halbpart = spolčení, společný obchod; „dát se s někým do holportu“ = jít do rizika spolu.
Gebíry – z něm. Gebühr = poplatek, povinnost; „nemám gebíry“ = nemám na to prostředky.
Klébr – z něm. Kleber = lepidlo; hovorově „mít klébr“ = držet při sobě, mít soudržnost.
Pangejt – z něm. Bankett = kraj silnice, příkop; české zlidovění se změnilo na „pangejt“.
Mluvit, mít šproch a trochu švihu
Šproch – z něm. Spruch = výrok; „říká se šproch, že…“ přežilo v lidové frazeologii.
Rozšafný – z schaffen = tvořit, zvládat; v češtině klidný, dobrosrdečný.
Trajdat – z něm. treten = šlapat; v češtině se proměnilo v lehkovážné „poflakovat se“.
Cajdák – jak už víme, německý původ má i sentiment – v pomalé písni i v duši.
Od šafáře po kumštýře
Šafář – z něm. Schaffer = hospodář, dohlížitel.
Z téhož základu je i šéf, původně jen ten, kdo něco „šafuje“.
Oba přežili v českém rytmu: krátce, tvrdě, autoritativně.
Když jazyk nosí montérky
Slova jako machr, kumšt, lump, pangejt nebo holport přežila nejen proto, že znějí hezky – ale protože pojmenovávají skutečný život. Jsou to slova s mozoly, slova od lidí, kteří „se umí zrychtovat, ale zase se zvednou“. A dokud bude někdo mluvit „po svém a s klébrem“, bude tahle řeč pořád doma.
