Slovo fajnšmekr pochází z německého Feinschmecker, doslova „ten, kdo jemně ochutnává“. V němčině označuje člověka, který má vytříbený vkus, zejména v oblasti jídla a pití, ale i v kultuře nebo umění.

Do češtiny se výraz převzal foneticky, a proto se píše „fajnšmekr“. V běžné češtině má dva hlavní významy:

• pozitivní – znalec, gurmán, člověk s kultivovaným vkusem („On je opravdu fajnšmekr na víno“),
• ironický – někdo, kdo si příliš zakládá na detailech a působí přehnaně náročně („To je ale fajnšmekr, bez francouzského sýra se nenají“).

Výraz je už dnes zcela zdomácnělý a používá se jak v publicistice, tak v běžné řeči. Přesto si zachovává lehce cizokrajné zabarvení – často vyjadřuje „německou přesnost“ a „vybraný vkus“ s jemným nádechem ironie.

V angličtině odpovídají podobné výrazy jako connoisseur nebo gourmet, v němčině samozřejmě původní Feinschmecker.