Šprcolína – výraz hovorový, řízný a zřetelně městský, pocházející pravděpodobně z něm. základu „spritzen“ (stříknout, vystříknout, cáknout) s českou zdrobňující příponou -lína / -lina.

Původně mohl znamenat drobnou stříklinku, cákot, šplíchnutí, později se přenesl na pěnivý alkoholický nápoj – obvykle špric / špricer (z něm. Spritzer = střik vína a vody). „Dát si šprcolínu“ tedy mohlo v hospodském slangu znamenat malého špricera, lok pití, symbol drobného potěšení nebo úlevy.

V některých nářečích (např. na Moravě) se šprcolína užívala i žertovně pro rozvernou ženskou, co „šprcá“, tj. vrtí se, projevuje se živě, neposedně.
Jde tedy o dvojí vrstvený germanismus – napůl tekutinový, napůl společenský, vždy ale s příchutí ironie a života.

Zvukově příbuzná slova:
– špric, špricer, špricnout, šprcek, šprtnout, šprýmař – všechna pocházejí z téže oblasti spritzen / Spritz / Spaß.