Tady se mluví nahlas a rovně.
Germanismy, které přežily v řeči dělníků, řemeslníků, horníků i muzikantů, tvoří kostru české mluvy práce.
Bez nich by se fabriky, hospody ani vlaky nerozjely.
Řemeslo, práce a cajk
Rachota – z něm. Rachteln = rachotit; přeneseno „těžká práce“. „Celá rachota od šesti do šesti.“
Šichta – z něm. Schicht = směna, vrstva; přežívá dodnes: „jdu na noční šichtu“.
Cajk – z něm. Zeug = věc, vybavení; „mít všechno cajk“ = být v pořádku, připravený.
Verk – z něm. Werk = dílna, závod, továrna; „ve verku“ = v práci.
Fuška – z něm. Pfusch = špatně odvedená práce, fušeřina; v češtině často „kšeft bokem“.
Mistry, kumštýři a šoféři
Kumšt – z něm. Kunst = umění, dovednost; „řemeslo má zlaté dno, ale kumšt to teprve drží“.
Majstrštik – z něm. Meisterstück = mistrovské dílo; přežilo v uměleckém i řemeslném světě.
Šofér – z něm. (přes fr. chauffeur); kdysi symbol moderní doby, dnes synonymum pro řidiče s jistým stylem.
Foremný – z něm. Form = tvar; „foremná holka“ = pěkně stavěná, doslova „v dobré formě“.
Fofr – z něm. Furche nebo fahren = jet, hnát; české „je to fofr“ už zní skoro rodně.
Hospodský slovník
Po práci jazyk nekončí – jen mění rytmus.
Cajdák – pomalá písnička, odpočinek po rachotě.
Šnyt – z něm. Schnitt = střih; pivo načepované s pěnou do oblouku.
Štamgast – z něm. Stammgast = stálý host; instituce české hospody.
Frajersky – dělat něco s nadhledem, s úsměvem po práci.
Špíl – z něm. Spiel = hra; když hospoda končí, řekne se: „Dneska už je po špílu.“
Řeč práce, která se nezlomila
Tato slova mají kovový zvuk a vůni kouře. Vznikla v době, kdy práce byla tvrdá a jazyk byl přímý. Zůstala, protože vyjadřují věcnost, rytmus a lidskost – to, co žádný korporát ani úřední formulář neumí říct.
