Čeština převzala z němčiny víc než jen slova. Převzala celý systém pořádku a papírování – štempl, punc, pacht, protokol i švindl.
V době c. k. úřadů a první republiky se úřední řeč stala směsí češtiny, němčiny a ironie.
A právě z ní zůstala slova, která známe dodnes — protože pořád sedí.
Úřední jazyk, který přežil
Štempl – z něm. Stempel = razítko; znak pravosti, i symbol byrokracie. „Bez štemplu to nejde.“
Punc – z něm. Punz = značka ryzosti; přeneseně: „má to punc kvality“.
Pacht – z něm. Pacht = nájem, pronájem; „mít něco v pachtu“ = mít to dočasně, ale s právem užívat.
Pachtit se – doslova „honit se, dřít se“, sloveso z téhož základu.
Gebíry – z něm. Gebühr = poplatek, povinnost; „nemám gebíry“ = nemám prostředky, prachy, odvahu.
Obchod, smlouvy a švindly
Švindl – z něm. Schwindel = podvod, klam; v češtině i pocit závrati, i čirý trik.
Holport – z něm. Halbpart = spolupodnik, společná akce; „dát se do holportu“ = jít do toho napůl.
Brak / vybrakovat – z něm. Brack = bezcenné zboží; „vybrakovat sklad“ = nechat po sobě jen prach a šrot.
Fuška – z něm. Fusch = fušeřina, práce bokem; „mám fušku“ = dělám něco na černo.
Švindlovat – české rozšíření, které má švih a drzost: dělat věci po svém, s rizikem.
Ulice a dvorek
Pangejt – z něm. Bankett = kraj cesty, příkop; „vletěl do pangejtu“ přežilo v motoristické mluvě.
Richta / rachota – z něm. Richten = spravovat; „mít richtu“ = dřít, makat.
Šmelina / šmelc – viz dříve; v této vrstvě ale také obchod, který se dělá „bokem“.
Šofér – z něm. Chauffeur (francouzského původu); ve 30. letech znělo světácky, dnes skoro domácky.
Papír, podpis, pořádek
Češi se po rakousku naučili věřit razítku a kolku víc než slovu.
Úřední jazyk se proměnil v poezii kolkovaných vět. A i když dnes „punc“ nebo „štempl“ používáme s úsměvem, pořád v nich slyšíme úctu ke staré správní hudbě – rytmus kanceláře, inkoustu a protokolů.
