Slova s tónem, emocí a náladou
Šajn – z něm. Schein = lesk, vzhled; rčení „nemám o tom šajn“ znamená, že nemám ponětí.
Cajk – z něm. Zeug = věc, nářadí, výbava; „všechno cajk“ = všechno v pořádku.
Lauf – z něm. Lauf = běh, chod; „má to lauf“ = daří se to, má to spád.
Fór – z něm. Vorsprung = náskok; „dát někomu fór“ = dát výhodu, začít napřed.
Šlak – z něm. Schlag = rána, úder; „trefil mě šlak“ = omdlel jsem, rozčílil jsem se.
Švanda – z něm. Schwanken = kymácet se, odtud i Schwank = veselá historka, žert.
Šmejd – z něm. Schmeid či Schmeiß = brak, mizerná věc; „je to šmejd“ = nekvalitní, podvodné.
Hók – z něm. Hoch = vysoko, zvolání při přípitku; „mít hók“ = být nahoře, mít štěstí.
Frk – z něm. Funke = jiskra; původně „vtip, záblesk nápadu“.
Švunk – z něm. Schwung = švih, energie; „má to švunk“ = má to tah, rytmus.
Špás – z něm. Spaß = žert, legrace; „jen tak ze špásu“ = pro zábavu.
Šmrnc – z něm. Schmarnitz či Schmarnz; později zdomácnělo jako označení pro eleganci a švih.
Šajnce / šajnařit – z něm. Scheinerei = machinace; „šajnařit“ = podvádět.
Fígl – z něm. Viegel (dialektické); původně šikovný trik, mazaný tah.
Hókus-pókus – zkomolenina z liturgické formule hoc est corpus; do češtiny přes německý varietní slang, dnes znamená trik, kouzlo.
Šmelina – z něm. Schmuggel (pašovat) a Schmiere stehen (stát na stráži); původně černý obchod.
Šourek – z něm. Sack, vídeňsky Sackerl; v češtině posunuté do žertovného tónu.
Švejkovat – z postavy Švejka (původní vídeňské Schwejk); ironický odpor, dělat blázna z autority.
Mluva, která přežila monarchii
Tato slova patří mezi ta nejživější dědictví rakousko-uherského jazyka městských hospod a kasáren. Některá působí starosvětsky (švanda, hók), jiná se vrátila přes internetový slang (cajk, šmejd). Zůstala v nich ironie, jemná přezíravost i humor, kterým Češi po generace krotí svět.
