Když z ulic zmizela kasárna, germanismy se zabydlely v hospodách, dílnách a kuchyních.
V nich se nerozkazuje, ale pije, opravuje, obchoduje a nadává.
Čeština tu zpívá po svém – drsně, přitom s melodií němčiny v pozadí.
Knajpa a štamgast
Knajpa – z něm. Kneipe = hospoda, výčep, lokál.
Slovo, které v sobě nese kouř, šramot židlí a pěnu na skle.
„Jdu do knajpy“ – nejde o gastronomii, ale o rituál.
Štamgast – z něm. Stammgast = stálý host.
Postava zakořeněná u stolu i v řeči.
„Ten už má svůj půllitr“ – doslovný význam i symbol příslušnosti.
Fajnšmekr a futrál
Fajnšmekr – z něm. Feinschmecker = labužník, znalec.
Z výrazu pro milovníka jemného jídla se stal pojem pro člověka s vytříbeným vkusem vůbec.
„To je fajnšmekr“ – někdy obdiv, jindy lehká ironie.
Futrál – z něm. Futteral = pouzdro, obal.
Z hudebníků přešlo do lidové řeči:
„Dej to do futrálu“ = ukonči, zabal to, konec debaty.
Metaforická elegance ve slangu montérek i divadel.
Cvik, fuška a rachot
Cvik – z něm. Zwick / Zug – tah, zručnost, dril.
V kombinaci s pivem nebo klíčem od šroubu patří mezi základní výbavu dělnické mluvy.
Fuška – z něm. Pfusch = fušerství, práce mimo oficiální povolení.
Z negativního pojmu vznikl folklórní symbol drobného přivýdělku.
„Dělá fušky po večerech“ – a k tomu trocha hrdosti.
Rachot – z něm. Racketen / Racheln = hluk, rámus.
„Je tam rachot“ = velký shon, práce nebo bitva.
Zní jako bubnování města samo.
Šlus, šmitec a cajk
Šlus – z něm. Schluss = konec, uzávěr.
„A je šlus“ – úderné zakončení jakékoliv debaty.
Často s pocitem úlevy.
Šmitec – z něm. Schmied / Schmidts Ende – hovorová obdoba pro „hotovo, uzavřeno“.
„Tím je šmitec“ = dál není co řešit.
Typicky pražské slovo se zvukem kladiva na kovadlině.
Cajk – z něm. Zeug = věc, vybavení, souprava.
„Mít všechno v cajku“ = mít pořádek, fungující systém.
Jedno z nejživějších germanismů vůbec – dnes stejně doma ve slangu ajťáků jako hasičů.
Vingl a šotolina
Vingl – z něm. Winkel = roh, kout.
„Na vinglu“ = na rohu ulice nebo na kraji hospody.
V pražské řeči přežívá jako místo, kde se čeká, pokuřuje a dává sraz.
Šotolina – z něm. Schotter = štěrk, drť.
Připomínka krajiny železničních náspů a cyklostezek.
„Jet po šotolině“ = na hrubém povrchu, ale s volností.
Když mluva zvoní jako půllitr
Germanismy tohoto typu jsou čistě městské. Nesou v sobě pach hospody, rytmus nádraží i smích dělnického dvorku. Z němčiny si vzaly přímost a hudbu souhlásek – tvrdou, ale srozumitelnou. Řeč, která neztratila charakter ani po sto letech.
