Německé výrazy v češtině představují jednu z nejživějších vrstev slovní zásoby, která se formovala po staletích společného života Čechů a Němců. Nejde o cizí tělesa, ale o slova, jež se v češtině usadila, přizpůsobila hláskově i gramaticky a stala se součástí každodenní řeči.
Odkud se germanismy vzaly
Čeština přebírala německá slova především v dobách, kdy němčina byla jazykem správy, obchodu a řemesla – od středověku až po 20. století.
Na hranicích i ve městech se oba jazyky přirozeně mísily. Němčina přinášela názvy pro nové věci, instituce či technologie, které v češtině dosud neměly ustálené pojmenování.
Mnohá tato slova se později tak zdomácněla, že si původ už ani neuvědomujeme.
Germanismy v každodenní mluvě
Z němčiny pocházejí výrazy, které dnes působí zcela běžně:
šéf (Chef), šunka (Schinken), knedlík (Knödel), vajgl (Weigele), štempl (Stempel), štvrťák (Viertel), cajk (Zeug), štrúdl (Strudel), kšeft (Geschäft), špajz (Speise), vercajk (Werkzeug), fotr (Vater), rajbovat (reiben), šmirgl (Schmirgel), šlus (Schluss), flastr (Pflaster), šofér (Chauffeur, přes němčinu z francouzštiny), cimra (Zimmer).
Každé z těchto slov si osvojilo český tvar a výslovnost, často i nový význam:
např. fuška (Pfusch) už neznamená „špatná práce“, ale „práce bokem“,
a fajnšmekr (Feinschmecker) není jen „labužník“, nýbrž „znalec“.
Oblasti, kde přežívají
Germanismy nejvíce zakořenily v oblasti:
- řemesel a techniky (šmirgl, pant, vercajk, šroub, roura),
- hospodářství a obchodu (kšeft, šéf, krám, flastr),
- domácnosti (špajz, futro, kachlík, deka),
- městského a vojenského slangu (štráf, manšaft, komando, feldvébl, maršbefehl, frajle, frajer).
Význam kulturní
Přes kritiku v období národního obrození, kdy se germanismy považovaly za „nečistotu jazyka“, dnes představují přirozenou historickou vrstvu češtiny.
Dodávají jí barvu, konkrétnost a výrazový odstín. Mnohá z nich se stala symbolem určitého prostředí – hospody, kasáren, dílny či tramvaje.
Závěrem
Čeština německá slova nejen přejímala, ale také je přetvářela podle svého ducha – změnila jejich rytmus, koncovky i význam.
Germanismy tak nejsou cizím prvkem, ale dokladem jazykového soužití, které vytvořilo zvláštní městský idiom střední Evropy – tvrdý, ale poetický, přesný a živý.
