Když se v češtině řekne šik, štráf nebo manšaft, neznamená to nutně vojsko.
Jsou to slova, která přežila pochod epochami a stala se metaforami života.
Z kasáren se přestěhovala do dílen, sportovišť, kanceláří i hospod –
a znějí v nich pořád stejně rytmicky.
Šik a cvik
Šik – z něm. Schick = pořádek, správnost, elegance.
Původně vojenský pojem („stát v šiku“) se v češtině proměnil v civilní výraz stylu:
„Má to šik“ – tedy má to formu, lad, eleganci.
V češtině spojuje přesnost s citem – z rozkazu se stal kompliment.
Cvik – z něm. Zug / Zwick – tah, tlak, dril.
„Mít cvik“ = mít praxi, naučený pohyb, zkušenost v rukách.
Z vojenské kázně vznikla civilní samozřejmost řemesla:
„To už má v cviku“ – tedy dokonalé zvládnutí bez přemýšlení.
Štráf a feldvébl
Štráf – z něm. Strafe = trest, pokuta.
Původně vojenské i policejní slovo, které se proměnilo v humor:
„Dostal štráf za pozdní příchod“ – drobný trest, symbol lidské nedokonalosti.
Z tvrdosti zůstal jen nádech smíchu.
Feldvébl – z něm. Feldwebel = nižší důstojník, dozorce pořádků.
V české lidové řeči typ: „starý feldvébl“ = přísný, ale férový šéf.
Z hodnosti se stal charakterový portrét.
Manšaft a komando
Manšaft – z něm. Mannschaft = mužstvo, posádka, kolektiv.
Čeština z něj udělala synonymum pro „partu“ – pracovní, sportovní i rodinnou.
„To je teda manšaft“ – ironie i uznání zároveň.
Komando – z něm. Kommando = oddíl, povel, rozkaz.
V civilním jazyce se stalo ironickým:
„Přijelo malířský komando“ nebo „úklidový komando“.
Když se jazyk odlehčí, i rozkaz začne znít s úsměvem.
Fýrer a maršbefehl
Fýrer – z něm. Führer = vůdce, velitel.
Slovo, které po válce dostalo nevratně temný význam.
V češtině přežívá už jen ironicky: „místní fýrer“ = někdo s přehnaným sebevědomím.
Maršbefehl – z něm. Marschbefehl = rozkaz k pochodu.
„Dostat maršbefehl“ = být poslán pryč, vyhozen, propuštěn.
Z vojenského rozkazu vzniklo ustálené úřední rozloučení.
Durchmarsch a štrajch
Durchmarsch – z něm. Durchmarschieren = projít bez zastavení;
v češtině získalo dvojsmysl:
„Měl jsem durchmarsch“ = žaludeční pochod.
Nejvtipnější proměna vojenského termínu v lékařskou metaforu.
Štrajch – z něm. Streich = tah, úder, konec práce.
„Dáme štrajch“ = končíme, hotovo, stop.
Z vojenského manévru zbylo gesto ruky a tón úlevy.
Lajntuch
Lajntuch – z něm. Leintuch = plátno, prostěradlo.
V kasárnách symbol pořádku – vše složené, zakryté, čisté.
V civilu už jen „hodit lajntuch přes postel“, ale v hloubce zůstává rituál disciplíny.
Když řeč pochoduje
Všechna tato slova mají v sobě rytmus: šik–štráf–marš–cvik–manšaft. Čeština si z vojenského jazyka vzala to, co umí nejlépe – řád i ironii zároveň. Už dávno nejsme v kasárnách, ale slova pořád pochodují.
