Přejatá slova jsou ta, která byla převzata z jiného jazyka – v tomto případě z němčiny – a byla různou měrou přizpůsobena českému pravopisu a morfologii, tedy ohýbání, slovotvorbě i výslovnosti. Spolu s těmito výrazy odborná lingvistika rozlišuje i tzv. kalky (doslovné překlady výrazů nebo víceslovných pojmenování z cizího jazyka) a neadaptovaná slova, tedy výrazy, které zůstávají v původní podobě a často jsou vnímány jako cizí (např. latinské sentenče nebo módní slova v reklamě).
Všechna tato slova – přejatá, kalky i neadaptované výrazy – se společně označují jako přejímky.
V případě germanismů, tedy slov přejatých z němčiny, hraje zásadní roli historické období do roku 1945. Do konce druhé světové války byl živý kontakt mezi češtinou a němčinou běžnou součástí každodenního života v pohraničí, ve městech i ve školství. Po odsunu německy mluvícího obyvatelstva však došlo k výraznému přerušení přirozené jazykové výměny. Jazyková interakce byla od té doby zprostředkovaná především médii – rozhlasem, televizí, tiskem nebo později internetem.
Tento virtuální kontakt nemá takovou sílu, aby vedl k hlubšímu jazykovému vlivu, a tak většina germanismů, které dodnes v češtině používáme, pochází z období před rokem 1945. Výjimky, které se objevují po roce 1989, jsou často omezené na mluvený jazyk, slang nebo profesní mluvu a nejsou zatím plně integrovány do spisovné češtiny.
Někteří jazykovědci (např. Matl, Svobodová, Havránek aj.) proto rozdělují germanismy i podle oblastí použití: vojenství, řemesla, administrativa, gastronomie, domácnost nebo medicína – tedy podle toho, kde se daná slova nejvíce užívala. Tento přístup zároveň ukazuje, jak úzce je jazyk propojen se společenskou a kulturní realitou své doby.
Pro výuku češtiny jako cizího jazyka – například pro německy mluvící studenty – může být právě porozumění germanismům užitečným mostem mezi oběma jazyky. Slova jako švagr, štamgast, štempl, kšeft nebo šajn mají německý původ, ale stala se tak běžnou součástí češtiny, že je dnes často ani nevnímáme jako cizí.